Jak na to, když má učitel připravené téma bádání, ale žáci se ptají na něco úplně jiného?
Pokud bádáte, určitě to znáte. Máte svůj učební plán, vyberete si úžasné téma, díky kterému mají žáci objevit konkrétní poznatky. Připravíte motivaci a těšíte se na otázku, kterou třída sama vymyslí. Jenže otázka nepřichází. Místo ní padá spousta jiných, vlastně taky moc zajímavých. Ale není mezi nimi ta VAŠE.
Co s tím? Směrovat nápovědami a otázkami, dokud nepadne ta připravená? Prostě ji zadat? Nebo se vzdát původního plánu, následovat otázky žáků a čekat, k čemu to povede?
Bádání nenabízí jedno ideální řešení, ale spoustu možností
Neexistuje jedno ideální řešení pro všechny situace. Záleží na cíli hodiny, zkušenostech žáků, časových možnostech i na tom, co se právě ve třídě děje. Pokud máte prostor a opravdu nutně nepotřebujete bádat na „své“ téma, využijte toho, že se žáci pro něco nadchli. Prostě přiznejte, že plán byl jiný, ale jste zvědavá (zvědavý), na co během bádání přijdou.
Když téma vychází ze zaujetí badatelů, máte vysokou pravděpodobnost, že mu budou opravdu chtít přijít na kloub. Žáci díky tomu vidí, že jejich otázky nejsou jen formální začátek hodiny, ale že skutečně ovlivňují, co se bude dít dál. Zažívají, že bádání není hledání předem připravené odpovědi, ale otevřený proces. Učí se, že otázka má hodnotu – i když není „učebnicová“.
Odvahu pustit se směrem, kterým chtějí bádat samy děti, doporučuje i Andrea Tláskalová ze ZŠ Zbiroh. Řešením v jejím případě bývá skupinová práce, kdy se zamýšlené otázce věnuje část dětí, ale třída zároveň prozkoumává i další, také zajímavá témata.
Další možností je přidat otázku učitele mezi otázky žáků. Ne jako tu správnou, ale jako jednu z možností. Na tabuli tak mohou být otázky dětí a mezi nimi i otázka učitele. Třída pak společně vybírá, kterou otázkou se bude zabývat. Učitel může výběr podpořit kritérii: Ke které otázce zvládneme vytvořit ověřitelnou hypotézu? Kterou zvládneme ověřit dnes, během hodiny? Na co máme pomůcky? Tím se žáci neučí jen „vybrat otázku, kterou chce učitel“. Učí se poznat, jak vypadá dobrá badatelská otázka. To je důležitá dovednost, která se rozvíjí postupně.
Může s výzkumnou otázkou přijít učitel?
Třetí možnost je nejjednodušší, ale někdy se jí učitelé zbytečně obávají. Výzkumnou otázku můžete prostě stanovit a třídě představit.
Například jako Markéta Vokurková při venkovním bádání s žáky ZŠ Kunratice. I to je v badatelské výuce v pořádku, ne každá otázka musí vždy vyjít od žáků. Žáci se učí bádat i tehdy, když otázku přinese učitel. Stále mohou sami navrhovat postup, formulovat hypotézy, měřit, pozorovat, zaznamenávat výsledky, hledat souvislosti a tvořit závěry.
Zvlášť u tříd, které s bádáním začínají, může být učitelem stanovená otázka velmi užitečná. Dává hodině jasný rámec a žákům umožní soustředit se na další části badatelského procesu. Kladení vlastních otázek se pak může rozvíjet postupně – při jiném tématu, v jiné hodině nebo jako samostatná aktivita. Důležité je žákům ukázat, že jejich otázky nezapadnou, jen dostanou svůj čas později.
Žákovské otázky jsou pro bádání velmi cenné. Někdy nás dovedou přesně tam, kam jsme chtěli. Jindy nás překvapí a otevřou nové téma. A někdy zatím nejsou dost přesné, ověřitelné nebo použitelné pro danou hodinu. To všechno je v pořádku. Úkolem učitele není vždy čekat na dokonalou otázku. Jeho role je vytvářet prostředí, ve kterém se žáci učí ptát lépe, přemýšlet hlouběji a postupně rozumět tomu, jak se z obyčejné zvědavosti stává bádání.
