Laboratorní práce mají v přírodovědných předmětech své pevné místo – a právem. Díky nim si žáci mohou „sahat na vědu“, naučit se základní postupy a vidět, že to, co stojí v učebnici, opravdu funguje i v reálném světě.

Badatelsky orientovaná výuka (BOV) k tomu přidává další rozměr: dává žákům více prostoru pro samostatnost, podporuje jejich přirozenou zvědavost a učí je přemýšlet jako skuteční vědci. Jaké jsou tedy hlavní rozdíly mezi klasickou “laborkou” a badatelským přístupem?

Plánování a postup práce

U laboratorní práce má učitel většinou vše „pevně v rukou” a připravené dopředu. Žáci dostanou návod, postupují krok za krokem a učí se pracovat přesně a pečlivě. To je velmi důležité – zejména při osvojování základních dovedností a práce s pomůckami.

Badatelství rozšiřuje laboratorní práce ve fázi přípravy a vyhodnocování výsledků. Do plánování se zapojují i samotní žáci. Společně hledají otázky, navrhují hypotézy a přemýšlejí, jak by je mohli ověřit. Učitel není „ten, kdo vždy ví správnou odpověď“, ale průvodce, který pomáhá, ptá se a udržuje směr. Pro mnoho učitelů je to změna role – často nezvyklá, ale zároveň příjemná:

“Badatelství mi přináší příležitost pro to, nemuset dětem všechno vysvětlovat a nechat je přijít věcem na kloub. Samy si můžou poznatky najít, vyzkoušet, ochutnat i zažít. já nejsem ta nositelka těch informací, ale nechám to na dětech.” Markéta Vokurková, ZŠ Kunratice, Praha

Předvídatelnost výsledků

U laboratorních prací předem víme, jaký pokus v hodině proběhne, a většinou i jak dopadne. Očekávaný výsledek dává jistotu učiteli i žákům a pomáhá ukotvit učivo.

V badatelství je výsledek otevřenější a důležitější je samotný proces. Pokud si žáci naplánují k ověření své hypotézy vlastní experiment, nemusí učitel vždy vědět, jak dopadne, a jestli povede k potvrzení nebo zamítnutí hypotézy. Překvapení, nejasnosti nebo „jiné než plánované“ výsledky otevírají prostor pro otázky, diskuzi a hlubší porozumění. Děti najednou vedle trénování dovedností (přesné provedení pokusu) přemýšlejí i o souvislostech s tím, co si o problému myslely na začátku. Ověřují, jestli jejich původní předpoklad byl správný.

Zodpovědnost za proces a výsledky

V laboratorní práci má zodpovědnost za celý proces učitel – naplánuje postup, hlídá jeho správné provedení, bezpečnost i správnou interpretaci výsledků. V badatelské výuce se část této zodpovědnosti přesouvá na žáky. Oni plánují, , sledují průběh a vyhodnocují, co se podařilo podle jejich předpokladů . Často můžou svými otázkami i rozhodnout, o čem se bude konkrétně bádat. Díky tomu si postupně budují větší samostatnost a jistotu, že učení mají ve svých rukou. Pro mnoho dětí je to velmi posilující zkušenost.

Práce s chybou

Když se v laboratorní práci něco „nepovede“, často to bereme jako chybu v postupu. Je potřeba najít, kde se stala, a opravit ji. V badatelství se na chybu díváme jako na přirozenou součást učení. Neúspěšný pokus nebo nečekaný výsledek není konec, ale začátek dalšího přemýšlení. Děti se učí, že věda je o zkoušení, hledání cest a opravování:

„Na badatelské metodě se mi líbí, že mohu s dětmi přemýšlet nad tím, co asi bude výsledkem našeho pokusu. Podpořit děti, že není třeba se bát chyb, a nebýt smutní z toho, když se nám hypotéza nepotvrdí.”  Tereza Liska, ZŠ a MŠ Králův Dvůr

Proč dát šanci badatelsky orientované výuce?

Vyzkoušejte badatelství na vlastní kůži

Badatelství na českých školách podporujeme už 15 let. Pokud vás láká zjistit, jak bádání funguje v praxi a jak ho můžete přirozeně začlenit do své výuky – vedle laboratorních prací, ne místo nich – přijďte na náš seminář.
Rádi vám ukážeme, že bádání může být jednoduché, smysluplné a radostné!