Vendula Jansová v TEREZE metodicky podporuje školy v badatelství, konzultuje, lektoruje a organizuje Badatelskou konferenci. Už 8 let! Přečtěte si, jaká byla její cesta k nám, Badatelům.
Jaká jsi byla studentka, jak ses učila, jaké jsi měla známky, když jsi chodila do školy?
Ve škole jsem byla šprt, jedničkář 😊. Na prvním stupni si nepamatuju, že bych se musela doma učit, šlo to tak nějak samo. V páté třídě jsem prvně vyzkoušela biologickou olympiádu a fakt mě bavilo učit se kytky na poznávačku. A pak na osmiletém gymplu jsem „vymetala“ všechny nepovinné předměty, co šly – biologický, francouzštinu, dokonce jsem pár let chodila na ruštinu. Bavily mě jazyky a předměty, kde šlo o to pochopit princip, takže spíš přírodovědné. Ale asi taky záleželo na podání, protože fyzika si myslím, že by mně bavila. Ale díky tomu, že jsme ji četli z učebnice a sledovali prastaré promítané snímky (ještě někdo ví, co byl meotar?), tak mi v hlavě nezůstalo téměř nic.
Kdo nebo co tě nejvíce ovlivnilo, že ses dál rozhodla věnovat vzdělávání?
Už na gymnáziu jsme s partou kamarádů uspořádali pár táborů pro mladší děti, takže tam myslím byly začátky. Různé přírodovědné úkoly z mých „příprav“ jsem (spolu se svým dost objemným herbářem 😊) ukazovala i na přijímačkách na vysokou školu – ochranařinu v Olomouci. A tam jsem pak v rámci „céčkových“ předmětů potkala Michala Bartoše, se kterým jsme se podívali na Sluňákov, ekocentrum, kde jsem pak pár let lektorovala jako externista programy pro děti. To byla dobrá škola. A taky jsem měla to štěstí, že nás na didaktiku ochrany prostředí (pro ochranáře opět nepovinný předmět) měl Aleš Máchal, se kterým jsme navštívili další ekocentra a zkoušeli si vytvářet vlastní programy environmentálního vzdělávání.
Jak ses dostala k badatelství?
Až v TEREZE, dřív jsem vlastně ten pojem ani neslyšela. Začínala jsem jako koordinátor programu GLOBE a zhruba ve stejné době startoval projekt Badatelé.cz, kde jsme objížděli školy, na kterých spolupracující učitelé vymýšleli a ověřovali tehdy supernové badatelské lekce. Tehdy to bylo ještě něco jakoby „navíc“. A když jsem se pak vrátila po mateřské dovolené, tak už bylo badatelství součástí seminářů pro všechny zapojené učitele v programu. Dříve nejčastější měření různých veličin (teplota, srážky, výška stromů, …) se posunulo do pozice zdroje dat pro badatelské projekty. A na konferencích bylo na prezentujících žácích vidět, že rozumí tomu, co přijeli představit, že chápou, co a proč zkoumají, a že jim to dělá radost.
Co ti přináší práce v TEREZE, respektive v programu Badatelé?
Určitě různé výzvy, protože s tím, jak se snažíme podporovat v rozvoji učitele, se potřebujeme v různých oblastech posouvat a vzdělávat i my metodici. Ale hlavně je to příležitost spolupracovat s nadšenými učiteli, které baví přemýšlet a hledat nové cesty, aby učení bavilo děti i je samotné. Aby to nebyla jen rutina, která se každý rok opakuje a postupně se z ní stává takový pásek snímků promítaných přes meotar… A v TEREZE jsme tým, který se navzájem inspiruje, podporuje a má možnost spolurozhodovat o směřování organizace. Toho si vážím, protože ve svém okolí vidím, že to rozhodně není běžné.
Máš nějaké heslo, kterým se v životě nebo práci řídíš?
Životní heslo nemám. Když o tom tak přemýšlím, tak důležité věci v práci i v životě mě spíš potkávaly, než že bych si je cíleně vybírala. Tak možná „Měj otevřené oči i mysl, abys něco zajímavého nepřehlédla.“ 😊
Co byl tvůj největší badatelský zážitek?
Největší zážitek, to je těžké. Spíš je to spousta různých drobností, o kterých by mě normálně nenapadlo přemýšlet. Často potkáme něco zajímavého, co stojí za prozkoumání, s mými dětmi. Ty potom zkouším „naťukávat“: „Co by ses o tom ještě chtěla dozvědět?“ nebo: „A jak myslíš, že to dopadne?“. Rádi a často se ptají sami, nejčastěji na něco zajímavého narazíme venku. Aktuálně si třeba zkouším ověřovat různé hypotézy z badatelských lekcí, které teď upravujeme na web, takže jsem třeba zkoušela dostat uvařené vajíčko do láhve od kečupu (i když vím, že to jde) nebo sledovala láhev od piva, jestli na ní opravdu poskočí položený plíšek, když se nechá zahřát na slunci. Na semináři mě nedávno překvapilo, že lupou jde zapálit šišku (fakt hořela!) nebo že ještě kyselejší pH než cola má voda s bezovou šťávou. Na badatelství je super, že i učitelé, nebo prostě dospěláci, můžou objevovat s dětmi a nemusí vždycky předem vědět, jak to dopadne.
S Vendulou se můžete potkat 5. prosince, na Badatelském inspiračním setkání, kde vám představí různé vánoční experimenty.
